PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že od jisté doby se sveřepé německé beranidlo snaží svému bušení ubrat na sveřeposti, unikl asi málo komu, kdo k tvorbě RAMMSTEIN přičichl. Časy úderného kytarového diska a siláckých póz demoliční čety kolem Tilla Lindemanna vzaly pomalu za své na minulé řadovce „Reise, Reise“, která (ač se mi nijak zvlášť nezamlouvala) poměrně mile překvapila určitým nadhledem a ochotou k otevřenosti, kterou třeba ještě „Mutter“ místy citelně postrádala.
Aktuální řadovka „Rosenrot“ obalila hlavici beranidla vrstvou filcu, čili údery více duní a kupodivu (alespoň na brány mého vkusu) dopadají s o to větší intenzitou. RAMMSTEIN se od ein-zwei-drei maršů stále znatelněji přiklánějí k melodičtější a civilnější poloze, kterou nastínil zejména závěr předchozí řadovky. Kompozice znějí odlehčeněji, vytratila se uniformní škrobenost počátků, Till více pracuje s barvou svého impozantního hlasu... Škoda, že poněkud ubylo aranžérské hravosti, která příjemně nazdobila mnohy nadbytečně sveřepé „Reise, Reise“, nicméně i tak je na novince chválihodný zejména kousavý zvuk kytar, dodávající nahrávce galon metalové šťávy. Oproti rok staré kolekci působí „Rosenrot“ jaksi vyrovnaněji, rozhodněji, byť se údajně jedná o výškrabky z let 2000–2005. Zdá se, že kapela dávala stranou méně typické skladby, které spojeny v jeden celek vytvořily zcela koherentní směr.
Novinku uvozoval singl „Benzin“ a stále si stojím za tím, že se jedná o jednu z nejlepších skladeb RAMMSTEIN, už jen proto, že hitovost chcípla po nánosem takřka black metalového nosného riffu a značně odpudivého textu, ze kterého páchne pot, zapařené trenýrky a... benzín. Atmosféra je tíživá, psychotická, takřka maniakální. Podobnou nádheru vykouzlí na albu ještě bestiální balada o uhořelém děckovi „Hilf Mir“, kde se blýskne i skvělý orchestrální podkres, a mručivá litanie „Spring“. Překvapivě silnou enklávou „Rosenrot“ jsou písně milostné: největším facanem fandům je duet Tilla a Shirlene Spiteri (TEXAS) „Stirb Nicht Vor Mir / Don´t Die Before Me“, který nejen že přináší do ocelového Reichu angličtinu, ale také takřka brit-rockový kytarový motiv. A navíc není vůbec zlý, jen se oprostit od předsudků... Ještě lepší je skvostně otextovaná „Feuer Und Wasser“, kde mohli RAMMSTEIN klidně oželet kytary, protože text, vokál, basa a samply dělají divy. Typičtější už je skvělým flétnovým motivem opentlený těžkooděnec „Wo Bist Du“, jehož hitový naturel přímo volá po singlovém ztvárnění. Pro milce zvukových ničitelů mají Němci v torničce zejména dunící song „Zerstören“, v jehož úvodu se pamětníkům bombardování Drážďan musí ježit i chlupy v nose. Klasické RAMMSTEINy přináší i Mexikem navoněná dupačka „Te Quiero Puta!“ a výtečný odvazový bigbít „Mann Gegen Mann“. Za slabší články alba považuji titulní skladbu, která krom refrénu nenabízí zhola nic, a závěrečnou hříčku „Ein Lied“, která sice ironicky traktuje ty netypické polohy alba, ale po pár posleších už spíše otravuje.
Mám pocit, že tohle album bude zase pěkně tvrdým a kyselým jablíčkem sváru. RAMMSTEIN dokázali, že se vývoje nebojí a když už je ocelová kazajka tlačí, vymění ji za něco pohodlnějšího. V důsledku nabízí „Rosenrot“ krmi jak pro tradicionalisty, tak pro liberály, kterým se líbí hokus pokusy Němců. Jen je otázka, zda se oba tábory nepotlučou. Podle mého je novinkový kotouč vůbec to nejlepší, co se v hlavách německých obrněnců zrodilo... Přinejmenším je to jejich první deska, kterou jsem po třetím poslechu neodložil oposlouchanou ad acta.
Oč méně sveřeposti, o to více pěkných melodií a chytrých textů. Samozřejmě se dostane i na klasické demoliční kousky, ale nevadí mi tak jako v minulosti. RAMMSTEIN mě po letech dokázali upoutat celkem a nejen jednotlivostí.
8 / 10
Till Lindemann
- vokály
Christian Lorenz
- klávesy
Paul Landers
- kytara
Richard Z. Kruspe–Bernstein
- kytara
Oliver Riedel
- basa
Christophe Doom Schneider
- bicí
1. Benzin
2. Mann Gegen Mann
3. Rosenrot
4. Spring
5. Wo Bist Du
6. Stirb Nicht Vor Mir / Don´t Die Before I Do
7. Zerstören
8. Hilf Mir
9. Te Quiero Puta!
10. Feuer Und Wasser
11. Ein Lied
Zeit (2022)
Rammstein (2019)
Rammstein: Paris (live) (2017)
Liebe Ist Fur Alle Da (2009)
Völkerball (live) (2006)
Rosenrot (2005)
Reise, Reise (2004)
Pinkpop 2002 (live) (2002)
Mutter (2001)
Live Aus Berlin (live) (1999)
Sehnsucht (1997)
Herzeleid (1995)
Datum vydání: Pátek, 28. října 2005
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: 48:08
Méně podbízivé než „Reise, Reise“, také o kapku méně výrazné hlavně díky šedým skladbám typu „Ein Lied“, nicméně se najdou perličky, kterými si mne RAMMSTEIN pozvolna opět dobývají. Těmi jsou například „Stirb Nicht Vor Mir / Don´t Die Before Me“ či tekilou promazaná skladba „Te Quiero Puta!“, ze které je sice na hony cítit prvoplánovost ve spojení folkloru s tvrdou hudbou, ale i tak si vás dokáže získat na svoji stranu. Jedním dechem se ale slučí i říci, že se rozhodně na nové desce žádný zázrak nekoná.
Album "Rosenrot" navazuje na předchůdce "Reise, Reise", tedy je znovu sestaveno, jak z nahuštěných riffových kousků, tak ve větší míře z pomalejších špinavě romantických zpovědí. Jeho kvalit však nedosahuje. Po prvních třech rychlokvaškách, jmenovitě "Benzin", "Mann Gegen Mann" a titulním kolovrátkovém kýči, jsem dokonce uvažoval o označení - propadák roku. Melancholičtější střed alba však reputaci napravuje - skvělý trojlístek "Spring", "Wo Bist Du", "Stirb Nicht Vor Mir". Za zmínku pak stojí ještě černý umakart "Zerstoeren" a mexický experiment "Te Quiro Puta", jinak dál až do konce nuda, předvídatelnost a šeď.
Na to, že „Rosenrot“ má být jen přebytky z „Reise, Resie“, nametenými na jednu hromadu, je to velmi slušné album. V podobném duchu jako na jeho zmíněném předchůdci (a zakládá-li se shora uvedená informace na pravdě, pak také z logických důvodů) i zde oceláři RAMMSTEIN vyrábí kompromis mezi dalekou mechanicko – strojovou minulostí a její uhlazenější a melodičtější mladší sestřičkou, jež téměř nemá slabšího místa (zbytečně rozplizlé „Spring“ nebo „Feuer und Wasser“). Jakoby dřívější revoluční duch kapely ne a ne zemřít, i když už je čitelná jako prvňáčkův slabikář.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.